Začněme tím, že u souborů jsou tři hlavní aspekty, které mají zásadní vliv na správné nahrávání a zobrazení souborů ve vaší webové prezentaci:
► Formát - má vliv na možnost prohlížení souborů a v případě obrázků, může mít vliv i na jejich nahrávání.
► Název souboru - má vliv především na nahrávání souborů pomocí editoru a usnadnění práce s větším počtem souborů.
► Velikost souboru - i když v dnešní době už není nezbytné mít za každou cenu co nejmenší soubor, přesto jeho velikost hraje roli v rychlosti zobrazování (souvisí s kvalitou internetového připojení).
1. Formáty textových souborů
Pokud nahráváte textový soubor, je třeba zvolit takový formát, který se bude bezproblémově otevírat všem návštěvníkům stránek. Vezměme si například formát souboru *.docx, který je podporován až od verze MS Word 2007. To znamená, že předchozí verze avizovaného produktu mohou mít s jeho otevřením problém. Stejně tak se tento typ souboru nemusí korektně otevřít např. v aplikaci LibreOffice (dříve OpenOffice). Příkladem je třeba chybné zobrazování revizí a komentářů.
V tomto ohledu je univerzálním řešení formát *.pdf, který zvládnou otevřít téměř všechny existující prohlížeče, včetně jejich mobilních verzí. U těchto souborů je pak zaručeno identické zobrazení bez ohledu na prostředí, ve kterém je soubor otevírán. Do *.pdf lze převést snad všechny textové formáty z nejrůznějších aplikací. Nástrojů na převod, které jsou zdarma, je celá řada a většinou jsou dobře popsány, takže práce s nimi není nijak obtížná. Pokud tedy chcete vystavit nějaký dokument na web, doporučujeme vám použít právě *.pdf.
Pokud se ale z nějakého důvodu rozhodnete vložit na web editovatelný soubor, pak používejte raději formát *.doc, který je v dnešní době nejrozšířenější a je tudíž z pohledu správného zobrazení méně rizikový. Obdobné pravidlo platí samozřejmě i pro soubory vytvořené v tabulkových editorech nebo prezentačních nástrojích.
Samostatnou kapitolou formátů jsou potom Google dokumenty, které se dají spravovat prostřednictvím internetu a mají v dnešní době velký potenciál. Abyste je mohli využívat, musíte mít zřízený Google účet, který v sobě obsahuje takzvaný Google disk. Ten slouží jako datové úložiště se základními funkcemi textového, tabulkového a prezentačního editoru. Pomocí volitelného nastavení práv u souboru (může pouze prohlížet, může editovat, ...), pak můžete tento dokument libovolně sdílet s dalšími uživateli on-line, aniž by si návštěvník vašeho webu musel cokoliv stahovat, zřizovat účet na Google nebo se někam přihlašovat.
2. Formáty obrázků
Obrázky mají možných formátů ještě mnohem více. Formáty se dělí na dva typy a to rastrové a vektorové:
- Vektorové obrázky využívají především grafici k přípravě svých grafických návrhů, takže se s nimi běžně moc nesetkáte.
- Rastrové obrázky jsou tvořeny tzv. pixely, které určují jejich barevnost a odstíny, ale také jejich kvalitu, velikost a v závislosti na další faktorech i rozměr. U rastrových obrázků se také používá tzv. komprese, která určitým způsobem spojuje obrázkové body a počítá jejich novou barvu a odstín. Díky tomu je potom např. obrázek ve formátu *.jpeg mnohem menší než ve formátu *.bmp, a to i při zachování stejné obrazové kvality.
Lze říci, že nejvhodnějším formátem obrázků pro web je *.jpeg, případně *.jpg (jde prakticky o stejný formát, jen s jiným názvem přípony). Takový obrázek je relativně malý a vysoce kvalitní a navíc máte 100% jistotu, že tento formát podporuje váš editor. Doporučujeme vám tedy pro vaše webové stránky využívat *.jpeg nebo *.jpg obrázky.
Pro porovnání se můžete podívat na stránku http://digiarena.e15.cz/formaty-obrazku_5, kde naleznete hezké ukázky kvality a velikosti jednotlivých formátů obrázků.
3. Názvy souborů
U pojmenování nahrávaných souborů je nutné dodržovat určitá pravidla, která vám zajistí korektní nahrání souboru a zároveň vám mohou pomoci v pozdější práci s nim:
► Nepoužívejte diakritiku - nahrávané soubory nesmí v názvu obsahovat znaky s diakritikou, a to jak českou, tak cizí. Názvy souborů s diakritikou mohou nahrávání komplikovat (zvláště u starších verzí našich produktů). Potřebujete-li u souboru přesný název i s diakritikou, využívejte pro to pole Pomocní titulek, které nastavíte ve vlastnostech obrázku v editoru.
► Pozor na některé znaky - označení souboru se vždy skládá ze samotného názvu, pak následuje znak '.', který odděluje označení formátu (příponu). Z toho je celkem jasné, že další znak tečky v názvu není žádoucí, stejně tak některé další znaky jako apostrofy, uvozovky, středníky, ale v některých případech mohou být problematické i mezery. Zkuste se tedy vyhnout používání nejrůznějších znaků. Mezeru můžete snadno nahradit např. znakem '_'.
► Zadávejte pochopitelné názvy - zde se jedná jen o doporučení, které vám ovšem může velice usnadnit práci. Pokud budete všechny soubory nahrávat do jedné složky a budete je pojmenovávat 01, 02, ..., pak se zhruba u čísla 50 začnete dokonale ztrácet. Pojmenujte si tedy soubory výstižně a pochopitelně.
Takhle by třeba mohl vypadat vhodný název souboru: zasady_prace_soubory.pdf. Pro nahrazení mezer můžete využít také tzv. velbloudí písmo, kdy je každé první písmeno slova velké. V tomto případě by název souboru vypadal nějak takto: ZasadyPraceSoubory.pdf.
4. Velikost souborů
Vždy si dobře rozmyslete, jak velký soubor potřebujete do své webové prezentace nahrát, protože čím větší soubor, tím těžší práce s ním. Jednak může dojít ke komplikacím při nahrávání velkého souboru na vaší straně, nemáte-li superrychlé připojení k internetu. Jednak může mít návštěvník vašeho webu problém s jeho otevírám. Myslete i na takové návštěvníky, kteří mají pomalejší internet - zdlouhavé stahování a otevírání je pravděpodobně otráví, stopnou ho a na váš soubor se tedy vůbec nepodívají a ještě budou otrávení.
Omezení velikosti souboru samozřejmě není vždy možné a ani nutné. Rozhodně nemá smysl snažit se snížit velikost např. u dokumentu velikosti 2 MB. Jde spíše o soubory velikosti desítek až stovek MB. V takovém případě se dá velice dobře šetřit místo tím, že soubor převedete do jiného formátu a třeba mu i lehce snížíte kvalitu, samozřejmě na takovou úroveň, aby změna nebyla běžně rozpoznatelná.